Vítejte na mém blogu o mých povídkách, nudných kecech a občas i o mých kresbách. Prosím, nespamuj tu, jinak mažu. A pokud uvidím obsah mého blogu na jiném, tak samozřejmě že nahlašuju. Co jiného, že. A pokud bych tě náhodou navštívila, můžu ti říct pouze jedno: Hodně štěstí. _______________________________________________
Chci DOMŮ
_______________________________________________
Blog založen: 30.12.2010
Admin: kakaryn
Narozeniny: 3.11.pokud vím, tak každý rok

_______________________________________________
Sraz v chatu: ---
_______________________________________________
STATUS POVÍDEK:

Kiwa-chi - 1 díl (Vychází prostě kdy si autorka umane)
Dvě holky mezi dvěma kluky-7 díl (Vychází kdykoliv)
Tajemné dopisy- 1 díl     (Vychází nepravidelně)
Oheň dohasíná-2 díl (Vychází kdy si autorka umane)
_______________________________________________
 

Dál už to nejde...

9. července 2011 v 22:05 | kakaryn
Již z článku jde něco poznat. Poznat to, že s blogem končím. Ano, je to tak-cítím, že jsem blbě začala. No, možná začala dobře-ale pak, někdy ve čtvrtině blogu to začalo smrdět "diplomkama, soutěžema a dalším radioaktivním materiálem". Takže prostě končím. Ne, tento blog nebudu rušit, jen ho pozastavím. Řekněme že na dlouho pozastavím. Na hodně dlouho, až se pak v září nebo říjnu smaže sám. Stejně mi sem nikdo nechodil. Ne, já k psaní blogu nepotřebovala lidi, mohla jsem si psát klidně pro čtyři lidi denně, nebo klidně i týdně, ale prostě... se to zvrtlo. Na blogu to začalo smrdět. Pořád lepší než "KaKaRyN bLoGhÍsEčEq", ale asi do něj tento blog neměl daleko. No dobrá, měl daleko, ale prostě chci s blogováním na chvilku skončit. Někdy po dovolené si založím další blog. Možná. Až ho budu mít, napíšu sem link.

Povídky nechám rozepsané, abyste viděli, co jsem kvůli času nemohla udělat. možná si říkáte "to je ale blbost, to píše každej" ale já TRPÍM, když je nemůžu dopsat. Miluju psaní povídek a měla jsem je docela pěkně rozepsané. Ale teď už to slovo, které možná někdo čekal, někdo nechtěl aby bylo napsáno...

KONEC
loučím se s vámi.

Na škole kouzel-10 díl

15. dubna 2011 v 16:50 | kakaryn |  Na škole kouzel
Tuto povídku zruším, vlastně už jsem zrušila, protože se mi zdál hodně naivní a poněkud trapný. Toť vše, příjemnou zábavu.

Né, povídku sice ruším, ale že bych s toho bylo nějak ráda, to teda ne. Prostě je mi to líto a končím s ní. Hauk.
 


Kiwa-Chi - 1. díl

12. dubna 2011 v 21:39 | kakaryn |  Kiwa-Chi
,,Ne, holky. Je mi líto." Řeknu s důrazem.
,,No tak, za dvě kilča, to je celý tvý kapesný na měsíc! Hodí se mít ho dvojnásobný!"
,,Řekla jsem NE! Nemám chuť běhat za tím trapným a hnusným individuem, i když jen do konce týdne, prostě ne," Tím "hnusným individuem" jsem myslela samozřejmě Shikeho-Koha, přezdívaného Woa. Má neurčitou barvu vlasů, něco mezi khaki zelenou a špinavou blond. Do toho má ohavné světle šedé oči, takže vypadá jako nějaký démon Temnot. Ani nevím, proč ho nesnášíme. Je docela hezký, má krásný úsměv, ale je... celou třídu odradil svými průšvihy a trapnými situacemi. Před třemi roky. Proto si jeho trapasy nepamatuju. Asi.
,,No tak! Chceme se pobavit!" Neudrží se Anney a Lunn ji zacpe pusu. Tohle si Anney rozhodně dovolit neměla!
,,Vy se chcete pobavit?! VY?! Tak se pobavte, jděte do nějakýho baru, peněz na to máte určitě dost, když mi tady nabízíte svedení Woa za dvě stovky!!" A otočím se s tím, že co nejrychleji odejdu. V této "společnosti" teda pokud se těm třem holkám vůbec dá říkat společnost, rozhodně nebudu! Lunn mě ale chytí ta paži.
,,Hej!"
,,Kiwo, prosím, Anney to tak nemyslela, chceme tě nějak rozveselit!" Rozveselit? ROZVESELIT?? Nepřipadá mi to jako nějaká sranda! Teda vlastně jo, ale co řekla Ann...
,,Po té nehodě, víš," přidá se Chan. To říkat ovšem neměla.
,,Nechej ho napokoji! Yuoa z too vynech! Brácha..." zlomil se mi hlas. Před měsícem se zabil v autě. Nebyla to jeho vina. Někdo do něj napálil ze zatáčky. Bohužel, ten tajemný přežil. Brácha ne. Yuovi bylo dvacet sedm, už nebydlel u nás, ale se svou přítelkyní Maiou. Maiu jsem měla ráda stejně jako bráchu, často jsme se spolu bavily o klucích, o Yuovi... a pak přišla ta strašná autonehoda. Na pohřbu jsem utratila za kytku celé své kapesné na dva měsíce, za jeho nejoblíbenější. Astry a orchideje.
,,...s tím nemá nic společného," dopovím chvějícím se hlasem. Snažím se zamáčknout slzy, snažím se je udržet, ale marně. Vím, že před nimi nezvítezí nikdo. Vzdala jsem ten boj. Zbytečně bych se vyčerpávala na další.
,,Promiň."
Průzračná tekutina, tak milovaná, tak nenáviděná mi pomalu stéká po tvářích. Řasenka se mi roztéká, ale mě je to jedno. Všechno je mi teď jedno. Svět kolem mě se roztočil. Já se opět vracím do svých devíti let.
,,Dej mi tu pastelku!"
,,Nemůžu, kreslím,"
,,Ale já ji potřebuju víc! Chci nakreslit té princezně červené šaty a jiná tu už není! A navíc, ty kreslit nepotřebuješ!"
,,Kdo říkal?" Zasměje se starší brácha, v tu chvíli tolik nenáviděný.
,,Ty! Říkal jsi že mladí potřebují kreslit, ale staří nemusí!"
,,...aby to ti mladí někam dotáhli. To jsem sice říkal, ale řekl jsem "nemusí", takže si můžu vybrat jestli chci kreslit, nebo ne. A navíc-kdo říkal že jsem starý?" Zasmějeme se.
,,A na co vůbec tu červenou potřebuješ?" Nakloním se k němu a kouknu přes rameno.
,,Na oči a vlasy jednoho člověka... jedné osoby." Na papíře uvidím osobu s nevybarvenými vlasy sahající po trup. Do půli těla nahého, spodní část těla je pokryta šupinami a v ruce drží podivnou hůl, podobnou hadovi.
,,Jé, to je hezké," začnu. ,,Co s tím obrázkem pak uděláš?"
,,No co by-vyhodím ho!"
,,Cožee?! Takový krásný obrázek a vyhodit?! Nikdy! Prosím, dej mi ho!"
,,Tak jo, počkej už píšu. Pro mou nejlepší sestru od Yuoa. Tady máš," otočí se na mě a podá mi obrázek. Na chvilku se zadívám do jeho černých očí, a vidím v nich radost. Radost, že se mi jeho obrázek líbí.
,,Díky, brácho,"

,,Kiwo! Slyšíš mě? Haló! Jak dlouho ráčíš stát na před svou lavicí? Přelétlo ti něco přes nos? Nebo spíš někdo? Třeba motýl s dvěma nožkama a obříma brýlema? Kiwo-Chi! Haló!!" Vytrhne mě křik učitelky. Ještě že to není matikářka, ta by mi dala. Podívám se jí zpříma do očí.
,,Stalo se něco?" Zeptá se, když uvidí mé slzy.
,,Ne," zašeptám.
,,Všechno je v pořádku."
A zasednu do lavice. čitelka už začíná něco psát na tabuli.

^^" Juch...

5. dubna 2011 v 15:52 | kakaryn
Jehé... tak jsme se docela dlouho neviděli, co? ^^"
Já vím, já vím, hned dneska bude další díl Na škole kouzel a pokud se to povede tak i Tajemné dopisy. Toť vše, musím rychle psát, hlavně mi neurazte hlavu. ^^

Další design a další dess

20. března 2011 v 19:07 | kakaryn |  Co se děje na blogu
Tak. Je tu další design. Prostě jsem to už nemohla vydržet. A pokud jste si všimli, původně tu měl být layout. Proč není? Protože mám podělanej Gimp a když sem chci ten lay vložit, ukáže se mi že tuto koncovku to nepřijímá. Taky mě už štvou! Takže jsem ten layout musel a vyfotit MWSnapem. Ovšem to se mi pak nezobrazuje v původní velikosti!
Grrrrr....
Jsem tak naštvaná, že nedokážu už nic víc napsat. Nazdar!

Oheň dohasíná- část 2.

17. března 2011 v 12:12 | kakaryn |  Ohěn dohasíná
Tiše... Hbitě... Rychle. Dvě postavy se plíží tichým lesem za svou kořistí. Tira našla dalšího mladého losa.
,,Buď potichu a zamiř, za chvíli ho poneseme do tábora," špitne Tira.
,,Tiro, ale..."
,,Mlč, od včerejška jsem nejedla, vlastně tak trochu kvůli tobě, takže bych se ráda zakousla do šťavnatého masa!" Před očima se jí udělají mžitky z hladu.
,,Teď!" Oba naráz vystřelí šípy. Oba se trefí.Tira si z opasku vytrhne nůž a je připravena uříznout zvířeti hlavu. Zrovna se napřahuje, když ji Bard zastaví.
,,Počkej! Snad ho nechceš teď zabít?!"
,,A proč bych nemohla? Jsem hladová, už bych si ho mohla smažit, kdybys mě nezastavil,"
,,Co báseń smrti? Zapoměla jsi snad?"
,,Kribbine, ty to vidíš! On..."
,,Nevolej ho!" Okřikne dívku chlapec.
,,Barde!! Můžeš mě nechat to zvíře zabít?! Zbytečně se bude trápit! Báseň smrti můžeme odříkat až pak!" Chlapec s očima zabodnutýma do země pustí paži dívky.
,,Díky." Kost hlasitě křupne když ji Tira přeřízne. Bard vytáhne kožený váček a nalije do něj trochu krve. Pak ho položí na větev. Pak společně odříkají Báseň smrti.
*
Tira si křečovitě svírá břicho a potichu oddechuje. Bolí ji hlava a ještě víc břicho. Zase.
,,Na," pobídne ji léčitelka. ,,Vypij to."
,,Nebudu pít žádné lektvary! Nechám to odeznít!"
,,Ale musíš to vypít! Uleví se ti! Aspoň trochu."
,,jdi pryč! Nemám chuť se s tebou bavit! Nemám chuť nic pít! Nechci nic pít!"
,,Uklidni se a napij se! Uleví se ti! Vážně!"
,,Ne,"
,,Pij!" Tira neodpovídá.
,,Pij!" Doléhá stále léčitelka.
Nakonec si ale lokne-nic jiného jí ani nezbývá. Hustá hnědá tekutina chutná strašně. Odporně. Ale Tira to musí vydržet. Musí. Vždyť se z ní pomalu stává žena.

__________________________________-
Pozn. kakaryn: Omlouvám se, tento díl je také krátký, ale pokud chcete tento díl obden, musíte to prostě vydržet. Pokud tu chcete nový díl jednou za měsíc tak je budu psát klidně kilomentrové :D

Ohěn dohasíná-část 1.

16. března 2011 v 11:51 | kakaryn |  Ohěn dohasíná
Plíží se skoro neslyšně, hbitě a rychle. Nechává za sebou jemnou vůni jehličí. Luk má už nachystaný, stačí pouze zamířit a vystřelit. Užívá si svou rychlost šelmy. Všude kolem ní šelestí listí jako by ji chtělo varovat, ale ona neposlouchá. Chce jediné-zabít svou oběť, mladého losa.
Křup. Los se zmateně rozhlédne kolem a pak rychle odběhne. Tira se ho ještě pokusí střelit, ale její šíp s ozdobnými pírky se zapíchne do stromu těsně vedle losa.
Vykročí si pro svůj šíp. ,,Barde! Kolikrát ti mám říkat že mě na mém lovu následovat nebudeš!" Oboří se na přítele. ,,Ale já si nedokážu pomoct! Nejsem sice tak hbitý jako ty, ale nějakou kořist taky umím ulovit! Je mi třináct, v takovém věku bych to snad měl umět, ne?" Tira jeho slova přejde.
,,Stíny se už prodlužují, musíme se vrátit do tábora."
*
,,Byla to hloupost! Neříkej, že jsi chtěla sestřelit Výra! Jestli se to někdo dozví..."
,,Buď v klidu, nikdo se to nedozví."
,,Proč jsi vůbec takovou hloupost dělala?"
,,Nebyla to hloupost!" vybuchne Tira, ,,ta sova mi ukradla můj náramek který mi upletla maminka! Musela jsem za ní lést až do hnízda! Víš, jak dlouho mi to trvalo?! A ona mi ho nechtěla vrátit! Tak co jsem měla dělat?!"
,,To nevím, ale rozhodně ne-"
,,Vidíš?! Ty nevíš! Ty to nevíš! Tak proč jsi teda náčelník? Zvolili si tě abys jim dával rady, ne abys v jednom kuse stále říkal "nevím, nevím"!"
,,Tak dost! Takhle se mnou nebudeš mluvit, jasné? Mluvíme spolu jako táta a dcera, ne jako žebrák s hlupákem," Tira se koukne na zem a natáhne se po tulením tuku. Začne si svůj luk lehce promazávat.
,,A kdo jsi ty, tati? Žebrák nebo hlupák?" Náčelník zavrtí hlavou a vrátí se k vyřezávání. Až se Tirin luk leskne jako břitva, vykročí ze stanu náčelníka do svého. Od té doby, co dostala první měsíční krvácení musí spát ve svém.
Náčelník odhrnul jeden cíp látky. ,,Můžu dál?"
,,Proč by jsi nemohl? Jsi přece náčelník, velký Redene." Hodí po otci ostrý pohled.
,,Nech toho, Tiro. Přišel jsem za tebou kvůli něčemu jinému. Kvůli našim pravidlům."
,,Chceš mě snad zkoušet?"
,,Ne. Tiro, musíš si uvědomit že máme nějaká pravidla. A ta by se měla dodržovat."
,,Pravidla jsou tu k tomu aby se porušovala, ne aby se dodržovala a podporovala."
,,Tiro, prosím! Můžeš mě vyslechnout?"
,,Ano."
,,Jedno z našich pravidel zní: "Nikdy neublížíme žádnému ochránci." a náš ochránce je Výr. To znamená, že ho nebudeme zabíjet."
,,Jo, vím co to znamená, nejsem malá."
,,A další pravidlo: "Pokud zabijeme zvíře, vždy mu popřejeme sladký spánek a odříkáme Báseň smrti." Toto by se mělo taky dodržovat, ale je vidět, že ty to nedodržuješ. Co když se duše zabitého zvířete vrátí a vstoupí do našich myslí? Co by jsi pak dělala? Náš klan by se řítil k záhubě. Copak to chceš?"
,,Ne, nechci."
,,Tak vidíš."
,,Měl by jsi už jít. Nemám chuť se bavit. Až uvidíš Barda, řekni mu aby zašel za mnou."
,,Myslel jsem že nechceš s nikým mluvit?"
,,Chci aby mi pomohl vyrobit nové šípy."
*
,,Proč zrovna takhle? Na co ti budou zahnuté šípy? Špatně se to vyřezává."
,,Haha, přece aby se mi líp lovila kořist,"
,,Nechápu jak,"
,,Ani nemusíš. Víš co, tak dodělej tenhle zahnutý a pak ještě další rovné."
,,Kolik?"
,,Tolik, kolik toho stačíš udělat. A pak půjdeme na lov. Připrav si toulec a luk."
,,Ty nemyslíš na nic jiného než jenom na lov a na kořist."
Tira se usmála. Díky černým vlasům a jasně zelenýma očima vypadala jako kočičí čarodějka. Bard ji v tom obdivoval.
____________________
Pozn. kakaryn: Tento příběh jsem musela trošku zkrátit, protože na počítači nesmím být tak dlouho. Jinak: Tira je hlavní hrdinka, je jí třináct let, miluje lov a dobrodružství. Ráda porušuje pravdila a stále musí něco dělat. V průběhu zjistí... (taralí, traralá...) a tím může zachránit Barda, který se dostal (Taralalí, tralalá...). A to je ode mně vše, snad už jen říct že tento příběh je na motiv knížek od Michelle Paverové, které se mi tak zalíbily že jsem se pokusila napsat i příběh. Toť vše.

Změna, změna, změna je výborná...

12. března 2011 v 15:52 | kakaryn |  Co se děje na blogu
Tak, další změny. Žlutou barvu jsem vynechala už úplně, ani se u nás pořádně neohřála a už ji vyháníme :D
Určitě mi dáte za pravdu, že ta světle zelená sem prostě vůbec nezapadla. Když jsem si pročítala "Dvě holky mezi dvěma kluky" Za chvilku mě začaly bolet oči. A design se sem vůbec nehodil. V současnosti dělám jiný, ale ještě není hotový, snad až příští týden.
Jak jsem již psala, zítra jedu do Luhačovic-kde není intoš, takže máte prostě smůlu-a vrátím se až v pondělí. V neděli psát nebudu, v pondělí večer možná jo... ale to je teď jedno. Jdu balit. pp

kakaryn

11.3.2011: Luhačovice-hututúúú!!! ^^

11. března 2011 v 20:13 | kakaryn |  My diary
Tramtadiridá! Tramtatiritý! Já se fakt zbláznila :D

Kam dál

Všechny mé adopt ZDE


Tinny↓
Waya↓


Wayla↓
Gerry↓